À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už to jsou téměř dvě dekády, kdy vyšel animovaný seriál AVATAR: LEGENDA O AANGOVI a způsobil velký rozruch mezi fanoušky fantasy světů. Dobrodružství v universu, kde žijí národy, jež ovládají vždy jeden přírodní živel (voda, oheň, země a vzduch), bylo cool zasazení pro příběh malého kluka, který je vtělením “Avatara”, tedy má potenciál ovládnout všechny živly. V mnoha ohledech to připomínalo dětsky magickou alegorii na tibetského Dalajlámu. Do kresleného dětského seriálu se podařilo dostat vlastně celkem slušně strukturované vyprávění o dětství, předurčení, povinnostech a obětování se. Seriál si při tom uchovával super balanc mezi vážnými, akčními a dobrodružnými tématy.
První pokus o hrané zpracování původního příběhu však dopadl naprosto tragicky. M. Night Shyamalan natočil v roce 2010 film Poslední vládce větru, který se snažil do necelých sto minut shrnout děj dvacetidílného seriálu. Navzdory slušnému promu a poutavým trailerům to dopadlo katastrofou. Vyprávění bylo velmi zrychlené a jako celek nefungovalo. Filmu se podařila celkem solidní výprava, ale nedůstojně zpracovaný komprimovaný příběh ho odsoudil do propadliště dějin.
I tak se našel další odvážlivec, který se nedávno pokusil o to samé. Albert Kim, který za seriálem AVATAR: LEGENDA O AANGOVI stojí, je ze všeho nejvíce scénárista, a tak tu byla šance, že by výsledek mohl přeci jen dopadnout mnohem lépe. Navíc už z prvních trailerů bylo znát, že má předlohu v dokonalé úctě a bude se snažit z víceméně dětského materiálu vykřesat trochu dospělejší fantasy, kde si bude moci dovolit pracovat s předlohou trochu odvážnějším způsobem.
Příběh zůstává věrný první sérii kresleného seriálu a i když je trošičku zkomprimovaný, není to tolik znát. Dostáváme se tedy do světa, kdy se ve kmeni „Vládců větru“ znovuzrodila esence Avatara, který má sílu ovládnout všechny živly. Toho času se tato enetita nachází v těle jedenáctiletého Aanga, který se primárně učí se ovládat magii svého živlu. Jeho předurčený osud se mu ale moc nelíbí. Místo studia by si rád hrál a dělal věci, které děti v jeho věku prostě rády dělají. Proto jednoho dne uteče a řízením osudu se vrátí až po sto letech. Mezitím se ale svět změnil. Národ ohně se snaží podrobit si ostatní kmeny a téměř vyhladil všechny vládce větru. Aang si to samozřejmě klade za vinu a získává první spojence na cestě k nastolení ztracené rovnováhy.
Seriál je skvěle nacastován. Postavy opravdu velmi věrně opisují předlohu. Pokud jde o to, jak herci vypadají, tak není možné mít žádné výtky. A to se týká i CGI postav, ať už jde o přízraky ze světa duchů nebo o jiné příšerky. CGI tu bohužel už méně funguje v exteriérech a interiérech, kde prostě cítíte bluescreen. Svět je tak nějak málo fyzický a příliš graficky začištěný. To se pak týká i kostýmů a doplňků, kterým by prospěla určitá „špinavost“, protože pak by svět jako celek působil mnohem více realisticky.
Oproti animované předloze lze konstatovat, že je tu několik scénáristických zlepšení a několik zhoršení. Ku prospěchu tu je, že už od počátku naznačuje děj další série a představuje postavy, které v původní verzi měly prostor mnohem déle. Současně ale některé vztahy trochu zjednodušuje, hlavnímu hrdinovi do značné míry bere jeho dětskost a v některých scénách diváka ochuzuje o určité napětí, protože jisté pointy prozrazuje příliš brzo. A když už jsme u té dětskosti, tu jsem schopen asi akceptovat. Chápu, že účelem bylo vytvořit seriál pro odrostlejší publikum, takže Aang tady má mnohem méně prostoru na to dělat své ztřeštěné „klukoviny“. Bohužel trochu zamrzí to, že snaha o dospělejší materiál se nepropisuje do vztahů mezi postavami. Oproti kreslenému seriálu jsou mělčí a mnohem méně prokreslené, což bych nečekal.
Co naopak celkem funguje jsou bojové scény, kde je i vidět, že každý „element“ je spojen s trochu jiným existujícím bojovým uměním. Nejde tedy o takové zjevení, jako byl nedávný One Piece, který také převáděl animovaný materiál do hraného, ale rozhodně se nejedná o průšvih, jakým byl pokus v roce 2010. Za mě velmi solidně odvedená práce, u které se budu těšit na pokračování.
Hraná verze dvě dekády starého fantasy animáku s velmi věrným castingem. I přes nějaké mouchy se těším na pokračování.
6,5 / 10
USA, (2024–2025), 15 h 16 min (Minutáž: 47–64 min)
Tvůrci: Albert Kim
Režie: Michael Goi, Roseanne Liang, Jabbar Raisani, Jet Wilkinson
Scénář: Albert Kim, Michael Dante DiMartino, Bryan Konietzko (více)
Kamera: Michael Balfry, Michael Goi, Stewart Whelan
Hudba: Takeši Furukawa
Hrají: Gordon Cormier, Kiawentiio, Ian Ousley, Dallas Liu, Paul Sun-Hyung Lee, Ken Leung, Daniel Dae Kim, Tamlyn Tomita, Yvonne Chapman, Elizabeth Yu, James Sie
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.